Jak hoří svíčka?

Napadlo vás někdy při pohledu na svíčku, proč hoří tak dlouho? Proč nestačí mít jen knot? A kam mizí vosk? Tuto záhadu si dnes objasníme.

Výroba svíčky je relativně jednoduchá, skládá se totiž pouze ze dvou částí: knotu a vosku. Označení "vosk" není v dnešní době už moc přesné, jako materiál pro tělo svíčky se nejčastěji používá parafín nebo stearin, v obou případech se jedná o sloučeniny uhlovodíků. Právě tyto sloučeniny uhlovodíků jsou to, čemu svíčka vděčí za svou funkci. Při hoření svíce dochází k tavení okolního materiálu a vzniku kapalného paliva, které je dále nasáváno knotem, přiváděno blíže k plameni, kde se odpaří a vzplane také.

Takže jakkoliv by se mohlo zdát, že hoří knot svíčky, není to tak úplně pravda. Hoří výpary "vosku".

Toto tvrzení si můžeme dokázat jednoduchým pokusem. Potřeba je pouze svíčku a zapalovač nebo zápalky. Svíčku je dobré nechat pořádně rozhořet, aby došlo k vytvoření malého jezírka roztaveného paliva. Poté můžete svíčku sfouknout a uvidíte stoupající proužek dýmu, který obsahuje právě páry vosku a při přiblížení zapalovače plamen jako zázrakem přeskočí na svíčku.

Na pokus se můžete podívat zde:
https://www.youtube.com/watch?v=hWBNwjrQRZQ

A kam mizí všechen vosk? Jednoduše - hoří, sumární chemický vzorec Stearinu je C57H110O6. Pokud jste dávali pozor v chemii, tak jste jistě pochopili princip chemických rovnic. Stejným způsobem lze popsat i hoření svíčky kdy se jedná o oxidační reakci.

Vosk tedy reaguje s kyslíkem a vzniká oxid uhličitý, vodní pára a teplo. Na tomto principu obecně funguje jakékoli hoření, proto můžete do sklepa vozit stále další a další dřevo, ale ven vynesete občas jen kýbl popela, který obsahuje to, co hořet nemůže - nejčastěji minerální látky. 

Napsal: Matyss